Proč mentorovat ve školách

00:12 Alice

Ahoj, vítejte u podcastu Z Marsu a jeho první série Mentorem ve škole. Tentokrát na téma Proč mentorovat ve školách. Od mikrofonu dnes opět uslyšíte Taťánu Beránkovou Císařovou, pedagožku a tvůrkyni vzdělávacích programů. U stolu také sedí Tomáš Vavrda, zakladatel společnosti Adaptivio, podnikatel, vizionář a inovátor ve vzdělávání. Já jsem Alice Budová a tímhle podcastem vás provedu. Jsem koučka a facilitátorka pro multipotenciální jednotlivce a týmy a spolu s Táňou a Tomášem natáčíme podcast pro každého, kdo mentoruje ve škole anebo o tom teprve uvažuje.

00:51 Alice

Ahoj, Táňo.

00:53 Taťána

Ahoj, Alice.

00:54 Alice

Ahoj, Tomáši.

00:54 Tomáš

Ahoj.

00:55 Alice

Pojďme rovnou začít rychlými mentorskými otázkami. Raději rozvíjíš studenty, nebo zaměstnance?

01:03 Taťána

Já ráda rozvíjím jakéhokoliv člověka.

01:09 Tomáš

Já taky a na studentech jsem se to naučil.

01:14 Alice

Mít vždycky pravdu, nebo umět přiznat chybu?

01:18 Taťána

Myslím si, že umět přiznat chybu je velmi osvobozující a pro studenty přínosné.

01:28 Tomáš

Já tam nevidím to „nebo“. To, že člověk nemá pravdu, není podle mě vždycky chyba. To je prostě život.

01:39 Alice

Mentorovat, nebo být mentorován?

01:42 Taťána

Přála bych si být občas mentorována.

01:49 Tomáš

Taky bych byl rád mentorován, ale mentorování mě naplňuje.

01:56 Alice

Mentorovat ve škole, po škole, nebo za školou?

02:01 Taťána

Myslím si, že když mentoruji, tak už je to vlastně pořád.

02:08 Tomáš

Kdykoliv.

02:11 Alice

Na začátku jakéhokoli projektu je dobré si ujasnit, proč ho děláme. Kde v něm vidíme smysl, co očekáváme a jak se v té činnosti můžeme realizovat. Proto máme pro dnešní díl téma Proč mentorovat ve školách. Ráda bych vás povzbudila, abyste s námi sdíleli své příběhy, zkušenosti a motivace. Co vás vede k tomu být ve škole, mentorovat a pracovat v tandemu? Vy jste takové duo. Táňo, co tebe přivedlo k hledání nových cest v učení a v přístupu ke studentům?

03:00 Taťána

Myslím, že mě k tomu vedly hranice mé kapacity. Snažila jsem se studenty motivovat svými výkony a přístupem. Zkoušela jsem různé techniky, naladění a metody. Po pár letech učení jsem se cítila velmi vyčerpaná, protože jsem měla pocit, že pracuji hlavně já. Uvědomila jsem si, že k tomu, aby studenti byli vnitřně motivovaní a výuka jim dávala smysl, chybí ve škole nejvíc realita. Začala jsem proto vyhledávat své kamarády, podnikatele nebo zaměstnance, a zvát je do školy, aby nám ji přinesli. Aby dodali důvěryhodnost tomu, co jsem se studenty dělala.

04:00 Alice

Dalo by se říct, že to byla potřeba reality, takový reality check.

04:04 Taťána

Ano, potřeba reality a smysluplnosti, abych nebyla jako učitelka frustrovaná. Chtěla jsem zvýšit smysluplnost toho, co s nimi dělám.

04:17 Alice

Tomáši, jak ses poprvé dostal k mentorování ve škole?

04:22 Tomáš

Pozvala mě tam Táňa. Na podnět našeho společného kamaráda jsem se přišel podívat na veletrh studentských firem, které jsme tam zakládali. Táňa se mě ptala: „Co si myslíš, jak to tady vedeme?“ Řekl jsem: „Mně přijde, že se tady moc nezměnilo.“ A ona na to: „Tak přijď k nám do třídy a třeba studentům něco povyprávíš. Teď se zabýváme podnikáním, takže by je mohlo zajímat vidět taky někoho živého.“ Pak mě představila jako živého podnikatele. To mě pobavilo. Tak jsem začal. Nejdřív jsem tam byl jednou, dvakrát, až jsme došli k tomu, že jsme spolu začali vytvářet a učit celý předmět.

05:31 Alice

Přijde mi, že byste dokázali vyjmenovat spoustu přínosů pro studenty. Bavili jsme se o nich i minule. Teď bych se ale chtěla zeptat z osobního hlediska, skoro až sobecky: co vás na tom baví? Co vám přináší radost? Zkuste vybrat pár situací.

05:58 Taťána

Baví mě na tom několik věcí. Když jsme ve třídě v tandemu jako učitel a mentor, je to mnohem přirozenější. Jsou tam dva lidé, kteří spolu komunikují, a studenti vidí různé mezilidské situace, které řešíme: kdo co napíše, že jeden dělá něco jiného, než jsme se domluvili, nebo že máme na jednu věc dva odlišné názory. To mi samo o sobě přijde velmi nosné a přirozenější, než když je tam člověk pořád sám. Baví mě také zasazovat věci do kontextu studentů. Třeba vysvětlovat, že navazujeme na něco, co jsme dělali v jiném předmětu. S Tomášem vedeme v tandemu podnikatelský projekt a on do toho vstupuje s příběhy ze života a se svými zkušenostmi. Ty i já jako učitelka ekonomie a podnikání ráda poslouchám. Takže se během těchto hodin sama vzdělávám a učím.

07:17 Alice

Tomáši, co ty?

07:19 Tomáš

Při prvních návštěvách u Táni ve třídě jsme testovali různé situace. Jedna studentka mi tehdy na konci řekla: „Podnikání není pro mě. Teď už vím, že tohle dělat nebudu.“ Říkal jsem si: „To je skvělé. Někdo si díky mně zvolil určitou životní dráhu na základě vlastní zkušenosti, aniž bych mu radil.“ Jiný případ se nám stává poměrně často. Studenti na konci kurzu řeknou: „Nejhorší bylo založit si firmu s kamarády. To už v životě nechci dělat.“ A já jim říkám: „Teď jste ušetřili třeba milion nebo dva.“ Jsem šťastný za ně, že jim to moje angažmá přineslo.

08:32 Alice

Působí to na mě tak, a možná už jsem tu myšlenku od tebe slyšela, Tomáši, že lidem pomáháš neopakovat chyby, kterými sis sám musel projít. Jak k tomu přistupuješ?

08:48 Tomáš

Vůbec to tak není. Oni těmi chybami projdou a zažijí si je, stejně jako každý, kdo se něco učí. My jim pomůžeme se z toho nezhroutit. Řekneme jim: „Tohle nebyla chyba. Naučili jste se důležitou věc. Já jsem udělal chybu, protože jsem se to předem na ničem nenaučil a rovnou do toho spadl. Vy jste si to vyzkoušeli v testovacím prostředí, v testovacím projektu. Bereme ho vážně, ale je to v prostředí školy. A já jsem vás tím provedl.“ Neprovedl jsem je okolo, ale skrz.

09:41 Taťána

To chci doplnit. Je to další přínos pro mě, protože jsem se bála pouštět studenty do riskantnějších situací. Chtěla jsem je ochránit. Myslím, že to bylo tím, že jsem neměla zkušenost a nevěděla, jak to dopadne. Teď vidím, že Tomáš to ví. Čeká na konci trasy, až tam přijdou s obraznými šrámy a zraněními, a ví, jak je ošetřit. Tu cestu jsem si prošla s nimi i s ním. Díky tomu se teď mnohem méně bojím pouštět studenty do pro mě nepředvídatelných situací, i když Tomáše nemám po ruce. Zvýšilo to moji odvahu a dokážu je lépe podporovat v samostatnosti.

10:38 Alice

Mentorování na mě působí jako komplexní role, zvlášť v kombinaci s učitelem. Říkám si, jak se v tom vyznat a poznat, jestli jsem na to správná adeptka, jestli je to pro mě a mám co přinést. Táňo, co bys poradila? Jaká jsou nejdůležitější kritéria? Jak poznám, jestli budu dobrá mentorka pro studenty?

11:10 Taťána

Začala bych tím, že si zjistím, kam jdu a jaká jsou ode mě očekávání. Spojila bych se s učitelem, ke kterému mám přijít, abych věděla, do jakého jdu terénu, jak velká je skupina a jaká je to třída. Každá je totiž úplně jiná. Zjistila bych, co ode mě učitel potřebuje. Někteří učitelé dobře zvládají situace ve třídě a práci s týmy, ale chybí jim odbornost, zvlášť pokud mají rozvíjet podnikání. Jiní mají rádi odbornou stránku a potřebují někoho, kdo umí uspořádat týmy a pracovat se skupinovou dynamikou. Může to být různé. Nevnímala bych to tak, že jako mentor musím kompletně nahradit učitele. Ideálně se vzájemně doplňujeme. Předpokladem je schopnost domluvit se, zmapovat si terén a ptát se, co je potřeba. Nabídnout se jako člověk, kterým jsem, s tím, co umím, a nedělat ze sebe někoho jiného.

12:33 Alice

Jde tedy o autentické vystupování založené na tom, co mohu skutečně přinést. Nesnažím se ze sebe dělat supermana, který umí všechno.

12:45 Taťána

Ano, to jsem se také naučila s Tomášem. Na první hodinu, kdy měl přijít jako živý podnikatel, dorazil bez bot a v neformálním oblečení. Chvíli jsem přemýšlela, co se děje. Vykročila jsem ze stereotypní představy, že podnikatel musí být určitým způsobem oblečený a mít nějaké vybavení. Totéž se dělo se studenty. Líbilo se mi, že si tím otevírali obzory: lidé jsou různí. Začali poznávat Tomáše a jeho vnitřní kvality, zajímalo je, co dělá. Nespokojili se jen s tím, jak vypadá, aby si ho zařadili do škatulky.

13:34 Tomáš

To bylo vzájemné. Každému bych doporučil, aby po příchodu do nového prostředí pozoroval, podobně jako v nové práci. Oni pozorovali mě a já je. Říkal jsem si, co tady dělám, co tu můžu dělat, v čem mohu být přínosný a pomoct. A naopak, jaká tu na mě číhají nebezpečí, na kterých bych mohl ztroskotat, a co by pro mě bylo toxické v prostředí nebo v samotné roli. Na začátku jsem tam nešel jako mentor, ale jako host, který zkoumá prostředí. Teprve po několika návštěvách jsem si uvědomil, že by to mohlo fungovat.

14:37 Alice

Pojďme dál. Slyším z toho pokoru k procesu. Je to vývoj, který může přispívat i k rozvoji samotného mentora. Není to tak, že už máme hotovo a jdeme to jen říct. V dalším díle se budeme věnovat tomu, jak se sladit s učitelem a připravit se. Teď se ještě vrátím k otázce proč. Jaká jsou ta vaše „proč“? Proč to děláte a jdete do toho? Souvisí to s vaším posláním a s tím, co chcete v životě dělat? Jak mentoring zapadá do toho, co je pro vás důležité?

15:32 Tomáš

Poprvé jsem to okusil krátce po čtyřicítce. Byla to doba, kdy mi vrtalo hlavou: „Má smysl to, co dělám? Přináší mi byznys, který jsem nastartoval, kromě peněz ještě něco dalšího?“ Zkoumal jsem různé jiné věci a připletla se mi příležitost jít do školy. Vtáhlo mě to. Díky tomu, co jsem se sám naučil, jsem mohl ovlivnit to, co dělá mnoho dalších lidí. To mi přišlo mimořádně smysluplné, a proto jsem to zkoumal dál.

16:38 Alice

Táňo?

16:41 Taťána

Vždycky mi dávalo velký smysl učit studenty podnikat už na střední škole. Teď, když mám k ruce mentora z praxe, mohu být víc sama sebou a dělat to, co umím lépe. Dřív jsem se snažila zastat i roli odborníka na podnikání, kterým jsem nebyla. Díky tomu jsem se upevnila v roli učitelky a uvědomila si svou přidanou hodnotu. Více organizuji výuku, řeším mezilidské vztahy a hlídám časový plán. Používám reflexi, aby si děti uvědomovaly, co se učí, a dávám jim zpětnou vazbu. Teď už zasahuji i do některých odborných věcí, protože jsem se naučila, jak to v praxi chodí. Díky tomu, že mám ve třídě Tomáše, se tam cítím víc sama sebou a vnímám, že je to dobře i pro studenty.

17:44 Alice

Působí to na mě jako cesta sebepoznání. Možná je to návodná otázka, ale co užitečného vám zkušenost práce v tandemu nebo mentorování ve škole přinesla do života? Třeba i do jiných oblastí než jen profesní nebo školní.

18:11 Taťána

Zjistila jsem, že i jako učitelka nemusím s tím, co umím, působit jen ve škole. Pojmenovala jsem si, co znamená být učitelkou i mimo odbornou stránku. Jsou to kvality využitelné také jinde. Dalo mi to svobodu, jistotu a hrdost na to, co dělám. Naučila jsem se víc ptát, protože mi Tomáš při hodinách zpočátku říkal: „Neříkej pořád, ptej se.“ Začala jsem se tedy ptát a objevila úplně jiný způsob práce se třídou a s lidmi.

19:02 Alice

Úžasné. Co ty, Tomáši?

19:06 Tomáš

Podle mě to ze mě udělalo schopnějšího podnikatele. Jedna věc je něco dělat, třeba intuitivně nebo podle návodu, a druhá je umět to někomu vysvětlit a naučit ho to. Člověk musí jít mnohem víc do hloubky, aby pochopil, co dělá a jak to funguje. Dřív nebo později se k tomu dostane: buď se někdo přímo zeptá, nebo nastane situace, která si vysvětlení vyžádá. Příklad je zdánlivě banální otázka. Táňa přišla a řekla: „Příští hodinu studentům řekneš, proč podnikáš.“ Odpověděl jsem: „Bezva, není problém.“ A celý týden jsem přemýšlel, proč podnikám. Nevěděl jsem to tak, abych o tom mohl dvacet minut mluvit. První den jsem si říkal: „Já nevím, prostě to dělám. Vydělává mi to na živobytí.“ Týden mi trvalo si to dobře zodpovědět. Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem s tím najednou mohl pracovat dál. Uvědomil jsem si třeba, že za svým důvodem nejdu vždycky a někdy věci dělám jen mechanicky. Díky tomu, že s tím pomáhám ostatním, tedy hlouběji poznávám to, co sám dělám.

21:03 Alice

Působí to na mě tak, že si skrze mentorování dokážu pokládat důležité otázky i sama sobě.

21:13 Tomáš

Rozhodně to tak je.

21:15 Alice

To zní moc pěkně. Mám tu ještě jednu otázku. Lidé rádi slyší, když se něco nepodaří. Vzpomenete si na nějaké společné selhání spojené s tandemovou spoluprací? Jak jste se z něj oklepali a poučili?

21:37 Taťána

Já začnu. Napadlo mě selhání, které vyplývá z toho, co jsme teď říkali. Než jsme si s Tomášem ujasnili, co kdo dělá a umí, často jsem ho stavěla před celou třídu do role přednášejícího. Myslela jsem si, že když jim věci vysvětlí skutečný odborník, lépe je přijmou. Jenže tenhle formát Tomášovi moc nesedí. Pamatuji si, že tvoje přednášky byly hrozně dlouhé. Pak ses mi svěřil, že když je třída zticha, myslíš si, že tomu nerozumí, a vysvětluješ to pořád dokola. Tehdy jsem byla ještě příliš zdvořilá a nechtěla tě přerušovat. Kvůli tomu jsme nestíhali, co jsme měli, a hodiny byly těžkopádné. Ponaučení je využívat odborníka ve formátech, které mu sedí, kam se hodí a ideálně o které si sám řekne. Zbytek zajistit jinak.

22:50 Tomáš

Naše společné selhání přišlo asi po dvou měsících. Dělali jsme to, co jsme si předsevzali, a zjistili jsme, že to studenti vůbec nepochopili. Dělali něco jiného, než jsme předpokládali, a nedávalo jim to smysl. To bylo strašné. Řekli nám to na rovinu. V duchu toho, co jsme je učili, tedy že se nemají z chyb zhroutit, jsem jim řekl: „Máte jedinečnou možnost vidět, jak to vypadá, když v podnikání uděláte něco úplně špatně. My to promyslíme a příští hodinu uvidíme, co dál.“ Příště jsme řekli: „Tohle se pokazilo, přišli jsme na to, takže začínáme znovu a jedeme dál.“

24:08 Alice

Děkuju, jsem vám moc vděčná za vaši otevřenost a sdílení. Je obohacující a úlevné slyšet, že je to proces, že máte vlastní sebereflexi, dokážete si věci říct a postupně je ladit. Přijde mi to jako skvělá metafora pro život. Jsme na konci epizody Proč mentorovat ve školách. Příště se podíváme na to, jak začít prakticky a jak se mohou učitel s mentorem sladit před začátkem. Díky.

24:49

Taky díky. Děkuju. Ahoj. Ahoj. Ahoj.

24:56 Alice

Za tímto podcastem stojí Adaptivio, česká společnost, která pomáhá firmám, školám i jednotlivcům měnit svět kolem sebe a nečekat přitom na souhlas. Propojuje byznys, technologie a vzdělávání, protože dobré nápady málokdy respektují organizační strukturu. Místo dalších úvah, jestli to půjde, navrhuje něco vyzkoušet.