Sladění před začátkem

00:11 Alice

Ahoj, vítejte u podcastu Z Marsu a jeho první série Mentorem ve škole. Tentokrát na téma Sladění před začátkem. Od mikrofonu dnes opět uslyšíte Taťánu Beránkovou Císařovou, pedagožku a tvůrkyni vzdělávacích programů. U stolu také sedí Tomáš Vavrda, zakladatel společnosti Adaptivio, podnikatel, vizionář a inovátor ve vzdělávání. Já jsem Alice Budová a tímhle podcastem vás provedu. Jsem koučka a facilitátorka pro multipotenciální jednotlivce a týmy a spolu s Táňou a Tomášem natáčíme podcast pro každého, kdo mentoruje ve škole anebo o tom teprve uvažuje.

00:52 Alice

Rychlé mentorské otázky. Učitel a mentor: doplňující se duo, nebo spíš sladění parťáci?

01:00 Tomáš

Obojí.

01:01 Taťána

Já říkám taky obojí.

01:03 Alice

Je v mentorování důležitější cesta, nebo cíl?

01:07 Taťána

Cesta.

01:08 Tomáš

Cesta, ale je dobré stanovit si cíl. Nemusíme k němu nezbytně dojít.

01:15 Alice

Leze mentor někdy učitelce do zelí?

01:19 Taťána

Pořád leze do zelí. Je dobré si říct, které zelí je moje a které mentorovo.

01:27 Tomáš

Bez komentáře.

01:30 Alice

Tandemový seskok padákem, nebo tandemový pád důvěry?

01:36 Taťána

Já to spíš vidím jako ten padák.

01:39 Tomáš

Určitě seskok padákem. Na pád důvěry stačí kamarád. Na seskok padákem bych s běžným kamarádem jen tak nešel.

01:49 Alice

Dobře.

01:50 Tomáš

Tam potřebuji někoho zkušenějšího.

01:56 Taťána

Někoho, kdo zná terén?

01:58 Tomáš

Ano, ale musí nejen umět skákat sám, musí to umět i se mnou. To není automatické.

02:09 Alice

V minulém díle jsme řešili smysl mentorování a to, co přináší vám i nám jako mentorům. Dnes se víc podíváme na praktické nastavení spolupráce s učitelem v tandemu. Ahoj, Táňo, a ahoj, Tomáši.

02:28

Ahoj, Alice. Ahoj, Alice.

02:32 Alice

Pojďme na to. Táňo, jak by mělo vypadat propojení učitele a mentora? Jaké jsou první kroky? Někdo někoho pozve na kávu? Jak si to mám představit?

02:44 Taťána

Ideální je, když se mentor nabídne sám, protože učitel často nemá čas ho shánět a všechno vysvětlovat. Například v programu JA Czech jsou mentoři k dispozici, stejně jako podnikatelé v programu Můžeš podnikat. Učitel si potom vybírá z databáze.

03:10 Alice

Aha, takže si vybíráš podle profilu.

03:14 Taťána

Mohu si vybrat nebo říct, jaký profil bych potřebovala, například podle oblasti, ve které mentor působí. Před první návštěvou školy určitě doporučuji se spojit. Ideálně osobně, ale to vždycky nejde, takže alespoň telefonicky, v nouzi e-mailem. Jako učitelka popíšu, co očekávám. Když to neudělám sama od sebe, je dobré, aby se mentor zeptal. Ne všichni učitelé jsou na to zvyklí nebo na to mají kapacitu.

03:55 Taťána

„Jsem takový člověk, dělám to a to. K čemu byste mě potřebovala? S čím máte obtíže? Pro jakou třídu mě chcete a jak často?“ Je dobré s učitelkou formulovat obecný záměr na pololetí nebo i na celý rok. Potom se domluvit konkrétně na prvním vstupu: co bude jeho cílem a jaká bude moje role mentora.

04:27 Alice

Skvělé. Přijde mi to jako zadání, které by se dalo přirovnat k pracovnímu prostředí. Je tu nějaký problém nebo situace, které potřebuji nejdřív porozumět. Zapojím zvídavost a hodně se ptám.

04:43 Taťána

Přesně. Jen jsem chtěla upozornit, že iniciativu nevyvíjí vždycky učitel. Třeba má mentora poprvé a nemá s tím zkušenost. Není proto na škodu ozvat se jako první.

04:58 Alice

Skvělé. Tomáši, jak to vidíš ze svého pohledu? Co si máš jako mentor prakticky ujasnit sám pro sebe, než vůbec do školy vkročíš?

05:09 Tomáš

V první řadě, jestli hodlám vstávat na půl osmou. Některé mentory šokuje, že se začíná tak brzy, a nechápou to.

05:24 Alice

Přiznám se, že mě taky docela šokuje, že už v 7:30 se začíná.

05:28 Tomáš

V 7:30 se začíná, všichni mají na stole energetické nápoje a jede se.

05:34 Tomáš

Je to tak. Zvlášť zasloužilí podnikatelé z toho bývají překvapení, když poznávají realitu středoškoláků. Pak jsou tu praktické věci, třeba jestli se tam dá zaparkovat. Mohu tam být jednu nebo dvě hodiny, ale strávit půl dne cestou tam a zpátky a ještě platit parkování. Zní to banálně, ale při dlouhodobější spolupráci může taková časová a praktická zátěž člověka zatěžovat.

06:24 Tomáš

A teď vážněji. Asi se budu opakovat, ale důležitý je cíl. Pokud ho neznám na začátku, potřebuji si ho postupně zpřesňovat. Jaké je moje poslání? Čeho tam chci dosáhnout? Chci mít nějaký dopad, pomoct známému učiteli, který to sám nezvládá, nebo přinést konkrétní odbornost? Třeba rozumím určité technologii, mám ji rád a chci ji vysvětlit, propagovat a ukázat, jak je skvělá. To jsou různé přístupy, které ovlivňují, co ve škole dělám. Bude to krátkodobé, nebo se možná stanu trvalejší součástí školy? U některých lidí to končí i tím, že opustí své povolání a začnou učit. Existují také programy, které lidem z praxe pomáhají vstoupit do učitelského řemesla.

07:46 Alice

Působí to na mě jako oboustranný proces. Škola a učitel definují potřeby třídy: co by jí prospělo a jaká zkušenost, energie nebo profil člověka by se hodily. Zároveň přichází mentor, který má vlastní představy. Nejsem si jistá, jestli je správné slovo „ambice“, protože mi zní trochu jako snaha něco prosadit. Přijde mi ale skvělé to, co jsi říkal: „Mám určitou odbornost a rád bych ji studentům ukázal.“ To vnímám jako jinou situaci, než když si tam jdu před někým honit triko.

08:33 Tomáš

To je určitě vhodnější úhel pohledu pro mentora. I s vlastní ambicí mohu být skvělým mentorem. Může se ale stát, že tam chci především odvést nějakou práci. Pak může být moje role skvělá, ale nemusí být nutně mentorská.

08:59 Alice

Ještě bych se vrátila k cíli, ten mě zaujal. Tomáši, už jsi načrtl, jakým směrem to může jít. Táňo, řekla bys ze své zkušenosti, jak může takový cíl vypadat, abychom si to lépe představili?

09:17 Taťána

Dlouhodobější cíl jsme si s Tomášem postupně zpřesňovali. Pro mě šlo o to, aby studenti co nejreálněji ochutnali podnikání. Aby sami podnikali a dělali to tak, jak to chodí v realitě. Na základě toho jsme vyvinuli metodiku, jak jim to zprostředkovat, a vytipovali místa, kde je lepší, když působím já, a kde Tomáš. To je náš dlouhodobý záměr, na kterém jsme se shodli a který nám oběma dával smysl.

09:53 Taťána

Potom si ho rozpracováváme na měsíc: co by se mělo stát a kam v metodice dojdeme. Dále řešíme, co se má stát během jedné dvouhodinovky, protože tak výuku máme uspořádanou. Já pak rozepisuji i cíle jednotlivých aktivit. Ty už s Tomášem tolik nesdílíme, v tom si důvěřujeme. Stačí nám vědět, že se studenti mají daný den například zamyslet nad sebou, popsat, co o sobě vědí, a jít si to ověřit do terénu. Při dalším setkání třeba hledají problém, pojmenují ho a opět ověří v terénu. Výsledkem jiné dvouhodinovky má být rozdělení dětí do týmů.

10:55 Taťána

Takto konkrétní cíle si dáváme. Při spolupráci je nesmírně důležité se na cíli shodnout a považovat ho oba za důležitý, i když podnět přinese jen jeden z nás. Potom společně sledujeme, jestli se k němu přibližujeme. Teď mluvím hlavně o tandemu, kdy vedeme výuku společně. To už je pokročilejší podoba spolupráce.

11:27 Taťána

Pokud učitel a mentor v tandemu nejsou a mentor přijde na návštěvu, při které působí samostatně, i tak se potřebují domluvit, co se má stát a co učitel očekává. Mentor může cíl trochu upravit podle svých možností a podle toho, co je reálné. Důležité je, aby se shodli. Bez shody mezi učitelem a mentorem bude výuka pro děti nesrozumitelná a roztříštěná a nebude mít tak silný účinek.

12:06 Tomáš

Pokud tedy mentor nepřebírá za učitele otěže a vyloženě se nevystřídají: učitel jde na chodbu nebo na kávu a mentor výuku vede. Pak to sice nebude plynule navazovat, ale alespoň se to nebude během hodiny střetávat.

12:28 Taťána

Jasně, ale i u tohoto formátu je cíl velmi důležitý. Mentor odejde, učitel zůstává a navazuje na něj. Kdyby se neshodli, byla by to vyplýtvaná energie. Za jednu hodinu nebo dvouhodinovku se stejně mnoho práce neudělá. Je důležité, aby učitel na mentora navázal nebo mu předem připravil půdu.

12:55 Alice

Skvělé.

12:56 Tomáš

Už jsi naznačovala, že jsem měl specifický přístup, jiný než ty. Bylo pro mě hodně důležité shodnout se na formě. Představoval jsem si to tak trochu cimrmanovsky, ze života: budeme oblečení běhat s kufry na vlak. Podnikání jsme měli dělat prakticky, tak, jak jsem ho prožil já a jak ho vidím kolem sebe. Kdyby to tak nešlo, kdybychom se nedohodli a ty chtěla zařadit víc teorie, býval bych z toho vycouval.

13:56 Taťána

A já to také musela ve škole zařídit. Byly to poměrně nové, divoké věci, které vyžadovaly určitá opatření. Beze mě bys je tam nemohl realizovat.

14:08 Tomáš

Pravda.

14:09 Alice

To je moc hezké poslouchat. Připomíná mi to moji práci v tandemu při týmovém koučování. Přicházíme s dohodnutým cílem a na jednotlivá setkání máme nějaké očekávání nebo návrh, co by se mohlo stát. Pak ale přijde realita. Stane se něco nepředvídaného nebo jsou studenti pohádaní. Je potřeba na situaci pružně reagovat. Kdybych se držela jen svého plánu a přišla si ho odříkat, možná by to nepadlo na úrodnou půdu.

15:01 Alice

Velkou roli v tom hraje vaše schopnost sladit se v tandemu, doplňovat se, reagovat na sebe a společně situaci vyhodnotit. Co byste doporučili pro nastavení vztahu a vzájemné dynamiky? Napadl mě ten zastaralý koncept hodného a zlého policajta. Věřím, že to někoho také napadne: jeden je přísný a druhý mírnější. Funguje to tak, proměňuje se to, nebo byste doporučili něco jiného? Jak si spolupráci nastavit, aby fungovala?

15:50 Taťána

Přijde mi, že nejdřív se nastavuje obsah. Vycházím z toho, že se ti dva lidé neznají a nemají moc času poznat vzájemně své silné stránky. My jsme určitě začali obsahem a zvažovali, co bude pro studenty věrohodnější a co lépe přijmou. Vyšlo nám z toho, že Tomáš je spíš podporuje v odvaze a síle, protože tím sám prošel. Když já sedím na gaučíku a říkám: „Běžte si nabít nos,“ nepůsobí to dobře. Vědí, že jsem učitelka, ne ostřílená podnikatelka.

16:40 Taťána

Já spíš hlídám důslednost, i když to může vyznít stereotypně: „Pojďte úkoly plnit, má to smysl.“ Nastavuji hranice, protože jsem ze školy. Organizuji práci, třeba vím, komu by společné fungování v týmu nedělalo dobrotu. Také pečuji, když vidím, že něco není v pořádku. Tomáš nemá při jedné návštěvě týdně šanci všechno poznat. Ty říkáš, že někdy pečuji až moc. To je moje role.

17:30 Tomáš

Je to tvoje nastavení.

17:32 Taťána

Nastavení, ano.

17:34 Tomáš

Někdy je ho moc a někdy akorát. Stejně jako mého nastavení.

17:42 Taťána

Ještě chci doplnit, že nejde o rozdělení na hodného a zlého. Tomáš podporuje odvahu a vyzývá k úkolům, já zase hlídám hranice směrem ke škole, aby studenti udržovali tempo. V tom jsem důsledná. V takové chvíli jsi ty ten mírnější a já ta přísná, která to hlídá.

18:09 Tomáš

Tady je důležitý předchozí bod: být sladění na cíli. Pak děláme, co umíme a můžeme. Když to funguje, je to skvělé. Někdy se střídáme, někdy táhneme za jeden provaz a někdy si trochu vstoupíme do cesty. To si pak řekneme. V každém případě musíme oba vědět, jaký je cíl a jestli k němu naše jednání vede. Potom se můžeme zeptat: „Proč jsi tohle dělal?“ A já odpovím: „Protože jsem myslel, že to povede k cíli.“ „Ale nefungovalo to.“ „Dobře, beru.“

19:01 Alice

Jsem ráda, že to říkáte. Přijde mi dobré zbořit představu, že jeden musí být hodný a druhý zlý. Připadá mi nesmyslná. Ze života, vztahů i práce v koučování a facilitaci vnímám, že důslednost a řád, o které se můžeme opřít, neznamenají, že jsem zlá. Mohou být spojené s velkou laskavostí a empatií. Tyhle principy dohromady fungují a místo strachu vyvolávají pocit bezpečí a jistoty. Víme, co se děje. Ráda slyším, že to tak vnímáte.

19:57 Taťána

Hlavně bych tuhle odpovědnost nepřenášela na mentora, protože nemá prostor všechno ohlídat. To je na učiteli. Jako mentorka bych se do té role nenechala dostat, protože si myslím, že to nedělá dobrotu.

20:15 Tomáš

Na druhou stranu jsou situace spojené s odvahou, do kterých bys ty sama nešla. Najednou jsem to já, kdo se dokáže lépe vcítit do žáka, pochopit, čím prochází, a být empatický. Při některých aktivitách tedy mohu mít navrch i v tomhle. Učitel naopak může příliš pečovat, držet hranice až moc pevně a tím to trochu kazit.

21:03 Tomáš

Pak ale mohu ráno přijít, vidět, že jsou všichni unavení, a říct: „Pojďte, jdeme na to.“ A až potom se dozvědět, že jim třeba zemřel spolužák nebo se stalo něco podobného. Vzpomínám si na situaci, kdy začala válka na Ukrajině. Přišel jsem do třídy po několika letech naší společné praxe s tím, že pojedeme jako vždycky. Táňa si mě vzala stranou a řekla: „Hodně to na ně dopadá, pořád se to tady řeší, všichni se bojí a nevědí, co bude. Na studentech je to opravdu znát. Dej si pozor.“

21:57 Alice

Je moc důležité, že to říkáte. Znovu v tom slyším komunikaci a sladění. Je to trochu mimo tabulky, jde o lidský přístup. Vždy se zkusit zamyslet, co by druhý měl vědět, aby se mohl správně naladit a vycítit atmosféru ve třídě. Je to docela alchymie a také dobrý trénink pro všechno ostatní.

22:27 Alice

Mám ještě poslední otázku. Uvedli byste příklad, jak si nastavujete reflexi a průběžně vyhodnocujete, co funguje a co ne? Jakou máte běžnou praxi, která vám pomáhá ladit spolupráci a pružně reagovat na dění ve třídě?

22:55 Taťána

Mám začít? Jak už jsme několikrát řekli, začínáme nastavením cíle, jinak bychom neměli vůči čemu výuku reflektovat. Cíl potom rozpracuji do přípravy na každou dvouhodinovku. Někdy mi to zabere deset minut, u složitějších věcí déle. Přípravu posílám Tomášovi, který si ji projde a vyjádří se, pokud mu něco nedává smysl. Teď už většinou moc připomínek nemá, dřív jich bylo víc.

23:36 Taťána

Takže tebe to stojí třeba patnáct minut týdně.

23:39 Tomáš

K tomu se rovnou vrátím. Dřív jsme si po každé hodině chodili sednout do kavárny. Řešili jsme, co budeme dělat příště, i to, co se právě stalo. Teď už se k přípravě tolik nevyjadřuji, protože jsme si to mnohokrát prošli a není to potřeba. Přiznám se, že někdy čtu instrukce v tramvaji cestou na hodinu. Když ale zkoušíme něco nového a ani jeden nevíme, do čeho jdeme, ladíme to mnohem víc dopředu.

24:20 Taťána

Máme tedy cíl, přípravu, kterou si odsouhlasíme, a pak výuku realizujeme. Buď podle plánu, nebo ho trochu změníme, když něco nefunguje. Po každé dvouhodinovce si řekneme, jak probíhala, co jsme pozorovali a co by bylo dobré udělat příště. Někdy stačí cesta na tramvaj. Když byla výuka složitější, zavoláme si nebo zajdeme na kávu a probereme to. Dřív to byla hodina nebo dvě jednou za čtrnáct dní. Teď bych to shrnula na půlhodinu týdně, protože už máme věci promyšlenější.

25:11 Tomáš

Zároveň bych chtěl připomenout, že vymýšlíme celý poměrně propracovaný předmět, takže naše spolupráce je dost úzká.

25:25 Tomáš

Když si do školy zveme mentora z programu Můžeš podnikat, který přijde jen na dvě hodiny, pošleme jim stručné podklady. Je skvělé, že si je přečtou a přijdou se znalostí kontextu. Ještě si to před začátkem během minutky nebo dvou ověříme a doplníme aktuality. Připomeneme jim, že naši studenti dělají reálný projekt. Některé studentské firmy totiž pracují na fiktivních projektech a jejich reflexe je pak jiná než u skutečného pokusu, kde jde hlavně o cestu. Nechceme, aby jim mentoři hned říkali, jak by se to teoreticky mělo dělat lépe. Studenti to vědí, ale právě zkoušejí, jak to jde v danou chvíli.

26:30 Tomáš

Když člověk přijde jednorázově nebo jen několikrát, ani reflexe nemusí být tak náročná. Stačí drobnosti: příště možná méně nebo více mluvit, co vyhovovalo a co ne. Rozhodně ale doporučuji přípravu a krátké uzavření. Říct si, jestli jsem dosáhl svého, respektive našeho cíle, a pokud se uvidíme příště, jak dál postupovat.

27:05 Alice

Skvělé. Děkuju vám za praktické tipy a sdílení zkušeností. Jsme na konci dílu Sladění před začátkem. Příště se podíváme na práci se studenty a jejich motivací. Když už vstoupíme do třídy, jak se v ní zorientovat? Díky moc, ahoj.

27:28

Ahoj. Ahoj. Díky.

27:32 Alice

Za tímto podcastem stojí Adaptivio, česká společnost, která pomáhá firmám, školám i jednotlivcům měnit svět kolem sebe a nečekat přitom na souhlas. Propojuje byznys, technologie a vzdělávání, protože dobré nápady málokdy respektují organizační strukturu. Místo dalších úvah, jestli to půjde, navrhuje něco vyzkoušet.